Sportovní rybářství Jestřabice
Soukromý rybolov v blízkosti Kyjova
Nepřehlédněte
Ryba roku 2007
Celoroční soutěž o největší rybu
Fotogalerie
Máme se čím chlubit
Závody a jiné akce
Vítězové a poražení
Jednotlivé závody
LOVY PSTRUHŮ JESTŘABICE 2009
Jarní závody Lovy beru každoročně jako zahajovací závod celé dlouhé závodní sezóny. Pokaždé se sem moc těším, jak po dlouhé zimní přestávce uvidím spoustu mých kamarádů jak z Čech, tak i ze Slovenska. Letošní pohár Lovy byl již šestý v pořadí a já jsem se sem chystal počtvrté. Většinou je tento závod pro mě vůbec první rybářskou vycházkou v roce s vláčecím prutem, takže před závody musím oprášit mou rybářskou výbavu, povyměňovat zkroucené vlasce a připravit nástrahy, které tu letos budou určitě tutové. Tentokrát jsem sezónu zahajoval o 14 dní dříve, ale bylo to opět na „Jestřabkách“, kdy jsme zde s reprezentačním výběrem vláčkařů měli soustředění.
Příprava na závod
Příprava na tento závod je pro mě vyloženě jen suchou přípravou, kdy se snažím v teple domova hlavně vyladit nástrahy, které tu fungovaly v předešlých letech. Těsně před závody sonduji od mého parťáka z týmu pro ligové závody Jožky Foltýna, jakou on bude volit taktiku a jaké nástrahy bude upřednostňovat. Jožka je zde skutečně znalec na slovo vzatý, o čemž svědčí i umístění ve všech závodech, kterých se zde zúčastnil, kdy málokdy se umístí mimo první desítku a dost často je i na „bedně“. Jelikož je také Jožka kamarád s Milošem Šlesingrem a má tedy přehled o nasazování ryb, tak zjišťuji kolik, jaké a hlavně jak velké ryby se budou letos vysazovat, abych tomu přizpůsobil odpovídající síly vlasců. Tyto telefonáty těsně před závodem jsou pro mě v rámci přípravy dosti přínosné.
Cesta a příjezd
Na cestu do pro mě velmi vzdálených Jestřabic vyrážíme společně s mými kamarády od řeky Berounky – Hynkem, Vencou a Milanem již v pátek odpoledne. Máme to totiž skoro přes celou republiku a nechce se nám v sobotu ráno brzy vstávat a cestovat takovou dálku. U manželů Šlesingerových jsme si proto v předstihu zajistili ubytování přímo u přehrady a těšili se jak večer posedíme a pokecáme v nějaké hospůdce u dobrého jídla a zlatavého moku. Cestu jsme si krátili vypravováním různých rybářských zážitků. Trochu nás vyděsila mračna, která se na nás v průběhu cesty po D1 od Moravy valila. Hned jsem vzal do ruky mobil a vytočil půvabnou ženu Jožky Pavlínku, jak to na Jestřabicích s počasím vypadá. K naší nevoli se právě při vytyčování trati na Jestřabické přehradě odehrával pořádný jarní slejvák, a tak jsme v autě špekulovali, co to s rybami udělá a přáli si, aby nám svatý Petr zařídil na sobotu počasí přívětivější.
Po příjezdu jsme se ubytovali a jeli se dle plánu navečeřet do nedaleké hospůdky Domov v Koryčenech. Večeře předčila naše očekávání, vaří tu skutečně výtečně a po pár pivečkách jsme se rychle vraceli na chatku, abychom dotáhli poslední fázi přípravy před samotným závodem. Poté jsme ještě zašli navštívit partičku boleslaváků, kteří byli ubytovaní na hlavní chatě. Ty se také pečlivě připravovali a ladili „nádobíčko“ na sobotní klání. Proběhlo ještě pár panáčků slivovičky pro kvalitní spánek a šlo se zalehnout.
Presentace, losování a poslední okamžiky před závodem
Ráno jsme vstávali s předstihem společně s prvními přijíždějícími závodníky. Po nezbytné ranní očistě a posnídání lahodného perníku, který přivezl Hynek, jsme se z ubytovací chatky již v rybářské výstroji pomalu přesouvali do hlavní chaty, kde se to již hemžilo dalšími závodníky. Zde probíhala presentace a losování. Na přivítanou a pro štěstí při losování zde tradičně každý dostal od paní Šlesingrové panáčka dobré moravské pálenky. Doufal jsem, že budu mít šťastnou ruku a vylosuji nějaké ty slušné „fleky“. Po losu konstatuji, že místa nemám až zas tak špatná a do míst, kde by se mělo chytat nejvíce ryb bych se měl dostat až v posledních dvou kolech. To je většinou výhoda, protože ostatní závodníci již mají na horších místech v posledních kolech problém vůbec něco chytit. Až samotný závod ale napoví, jak se to vše bude vyvíjet. Vítám se ještě s dalšími rybářskými kamarády, které potkávám a přesouvám se na sektor, který jsem si vylosoval pro první kolo. Zde zjišťuji, že kolem mě budou chytat samý kámoši – Láďá Králů po pravici a ob jednoho závodníka nalevo Cafin (Franta Cafourek) a na dohled mám ještě Honzu Stluku. Před zahájením prvního kola mě ještě míjí již zmiňovaná Pavlínka Foltýnová, která mi dává, jak se později ukázalo, důležitou radu. Dotazuje se při pohledu na mé nachystané pruty:“ Ty nemáš žádný prut na „podvazku“?, určitě si jí na jeden prut přichystej!“ Tak jí poslouchám a jeden prut na „podvazku“ převazuji. Na streamrový háček uvazuji oranžovožlutou nymfu, kdy nástrahu, aby vzlínala opatřuji ještě malým válečkem plovoucí pěny a do vzdálenosti asi 40 cm od nástrahy umísťuji malé olůvko velikosti hrášku, které zarážím ventilkovou gumičkou. Poté již pociťuji to správné závodnické napětí a vše může začít.
1.kolo
A již zní dunivý zvuk gongu, který zahajuje první kolo. Prohazuji svůj sektor asi pěti hody na rotačku, ale bez úspěchu. Tak beru do ruky prut, kde mám růžovou nymfu uvázanou na přímo tzn. zátěž ve formě wolframové kuličky mám přímo na streamrovém háčku. Po několika hodech se mi daří zdolat první rybu a je to siven. Pak prohazuji sektor křížem krážem, ale podaří se mi vydráždit jen 2 siveny, kteří však jen pronásledují mou nástrahu bez atakování. Poté však závodník vedle Ládi začíná jako jediný v našem okolí tahat jednu rybu za druhou a tak sleduji, na co mu to tak bere. No jo, je to „podvazka“. Beru tedy do ruky třetí připravený prut s „podvazku“, a protože už zbývá do konce prvního kola jen půl hodiny, tak s jednou rybou mám co dohánět. Teď teprve začínám mít úspěch a ve vzdálenosti asi 10 – 15m od břehu mám pravidelně záběry a vytahuji další a další ryby. Ryby berou dosti opatrně, ale „podvazka“ pomalu tažená u dna jen s drobnými poskoky je tím pravým způsobem, který ryby mají čas dobrat. Jelikož tímto způsobem chytám na velmi jemný prut, tak cítím, jak většina ryb vzala nymfu pořádně až na poněkolikáté. Vždy mám totiž několik potažení, kdy pro vydráždění ryby nymfu buď zastavuji nebo naopak přizvednu špičku prutu, abych nástrahu zrychlil a většinou to pak rybu již vyprovokuje k záběru. První hodinové kolo nakonec končím s 9 rybami, což není na úvod až zas tak špatné.
Druhé kolo a obávaná hráz
Ve druhém kole mám vylosované místo zhruba uprostřed hráze. Hráz je většinou nejobávanější místo přehrady, kde je důležité chytit alespoň jednu rybku a hlavně neudělat nulu, která by mohla zkazit celý výsledek. Po příchodu na místo se ptám kluků, co tu účinkují jako měřiči, jak tu zachytali závodníci v předchozím kole a zjišťuji, že každý kromě jednoho tu chytil tak jednu dvě ryby. Hned je jasné, že toto kolo bude těžké a důležité. S „podvazkou“, která velmi dobře fungovala v kole prvním se zde chytá jen obtížně, protože se zde o zlomy hráze dosti vázne. V úvodu volím opět rotačku, kterou rychle prochytávám sektor i do větší vzdálenosti od břehu, ale po deseti hodech bez kontaktu opět spoléhám na gumovou nymfu. Tu chytám tentokrát na přímo, abych mohl přesněji ovlivňovat chod nástrahy nad zlomy hráze. Asi po 15 minutách tohoto kola má již asi polovina lidí na hrázi alespoň jednu rybu a já stále nic. Přesto nepropadám panice, zbývá přece ještě dost času a skutečně asi za dalších deset minut mám razantní záběr jen asi 4m od břehu. Hned je mi jasné, že to nebude siven ale větší duhák a již se soustředím na boj s rybou, která se jen tak nevzdává. Po chvíli přece jen podebírám duháka o velikosti 41 cm a připisuji si cenné body do bodovacího lístku. Teď už chytám poněkud uvolněněji, protože nulu už neudělám. Přesto by to ještě nějakou tu rybu chtělo. Bohužel jsem měl na nymfu už jen 2 záběry, které už další vytaženou rybu a body nepřinesly. A tak za druhé kolo odevzdávám „boďák“ s jednou rybou, což není sice nula, ale není to nic moc.
3.kolo
Sektor pro třetí kolo mám na protější straně od hlavní chaty a hned po příchodu na místo usuzuji, že zde by opět mohla fungovat smrtící zbraň „podvazka“. Začíná také foukat silný vítr, který chytání a hlavně nahazování dosti stěžuje. Hned asi druhým hodem na „podvazku“ vytahuji prvního sivena. V duchu si navnaděn prvním rychlým úlovkem říkám, že tohle kolo bych mohl nachytat dost ryb. Pak jsem ale dlouhou dobu bez záběru, i když okolo mě mají všichni už alespoň 2 ryby. Asi 20 minut před koncem kola konečně dobírá duhák až těsně pod mýma nohama nymfu a já přidávám druhou rybu. Poté ještě promarňuji jeden záběr a asi 5 minut před koncem při zdolávání dalšího sivena, kterého ovšem v domnění, že každou chvilku gong oznámí konec kola, tahám na vlasec 0,10 mm příliš zhurta a vlasec následně praská a ryba mi uniká. Ve třetím kole připisuji tedy jen 2 ryby a když míjím ostatní závodníky při přesunu na polední pauzu a oběd, tak zjišťuji, že nachytali podstatně víc.
Polední pauza a oběd
Obídek je výborný. Zabijačková polévka a ovar dodávají potřebné zasycení. V průběžném pořadí po třetím kole na tom nejsem zrovna dobře. Ryby se na ostatních místech chytaly více a já jsem na průběžném 55. místě z 99 závodníků. Tajně věřím, že bych to poslední 2 odpolední kola mohl na lepších štontech ještě zkusit vytáhnout do první třicítky. Motivaci mi dodává vzájemné hecování s mým kamarádem Vláďou Horálkem alias Pepém, který je na tom po třech kolech asi o 15 míst lépe a ten mě popichuje, že si mě tentokrát vychutná.
4.kolo
Místo pro čtvrté kolo mám na protějším břehu asi 10 míst od trdliště. Silný vítr a vlny ženou ryby právě sem a to mi dodává pocit nadějného výsledku. Nic převratného už v tomto kole nevymýšlím a celé ho odchytávám na podvázanou oranžovožlutou nymfu. Pravidelně v průběhu kola přidávám rybu za rybou a rybařinu si vyloženě užívám. Až na jednoho většího duháka, který mi upláchl při razantním výpadu, zdolávám všechny ryby, které mi zabraly. Těch je v konečném účtování sedm. Jsem spokojený a doufám, že dobrý výsledek přidám i v kole závěrečném.
Poslední kolo závodu
Sektor pro závěrečné kolo mám téměř pod hlavní chatou na krátkém břehu směrem k trdlišti. Zde se hlavně v prvních kolech většinou chytá dost ryb. Hodně ryb je však ale už popíchaných, a tak se ryby chytají už velmi málo. Za cíl si v tomto kole dávám 2 ryby. Prvních 20 minut jsem bez záběru, a tak se trochu začínám obávat o výsledek. Poté mám lehké škubnutí do nástrahy, po dvou pootočeních kličkou navijáku další a až na potřetí se prut ohýbá a já zdolávám slušného duháka okolo 40cm. Pokračuji v chytání na nymfu, ale bez úspěchu. Jelikož vidím, že ve větší vzdálenosti od břehu se na hladině čas od času ukáže nějaká ryba, tak volím kratší tvrdší prut s větší plandavkou a snažím se házet v silném větru co nejdál, do míst kde se ryby ukazují. Plandavku tahám střídavě ve sloupci a těsně pod hladinou a asi po deseti hodech mám záběr a přidávám menšího sivena. Zbývá asi 15 minut do konce a já jsem rozhodnut už to na plandavku dochytat. Při jednom náhozu, jelikož fouká stále silný vítr a nástraha letí často podstatně jinam, než tam kam letět měla, dojde k tomu, že máme s vedle stojícím Láďou vlasce přes sebe. Bereme to sportovně a s úsměvem. Láďovi sundavám zamotanou nástrahu z mého vlasce a když pak dopnu svůj vlasec s plandavkou, která se v okamžiku vyprošťování zmítala asi 10m od břehu, tak k mému překvapení na druhé straně cosi poškubává a vytahuji ještě jednoho sivena. S trochou rýpnutí poděkuji Láďovi za vytaženou rybu, ke které mi dopomohl a po chvíli je ukončeno i poslední kolo. Přokonal jsem tedy svůj cíl a tři vytažené ryby jsou velmi slušným výsledkem. Všichni závodníci se pomalu shromažďují u hlavní chaty, kde se čeká na vyhlášení výsledků.
Počítání výsledků a vyhlášení
Z průběžných výsledků zjišťuji, že ve čtvrtém kole jsem byl se sedmi rybami celkově druhý a v pátém kole se třemi rybami osmý z celého startovního pole, což je super. Vypadá to, že vytoužená třicítka by to celkově mohla být. A už je tu vyhlášení celkových výsledků a já se nakonec umísťuji na krásném 12. místě, což je dokonce na pohárech Lovy můj historicky nejlepší výsledek. Vláďu Horálka, se kterým jsme se v polední pauze hecovali, také porážím, a tak to nakonec pro mě dobře dopadlo. Tentokrát vyšel můj předpoklad, že bych se v závěrečných dvou kolech mohl ještě posunout do horních pater startovního pole.
Zhodnocení
Po vyhlášení se ještě se všemi loučím a vyrážíme k domovu, kde v průběhu cesty konstatujeme, že letošní ročník se vskutku vydařil. Nachytalo se hodně ryb, počasí nám až na silný vítr také přálo a už plánujeme, jak sem za rok opět vyrazíme zachytat si a poměřit síly s ostatními.
Chtěl bych touto cestou také poděkovat organizátorům za velmi pěkně připravený závod a sponzorům za krásné ceny.